O povídce:
V této Kingově navýsost sebereflexivní povídce (do příběhu dokonce pod svým jménem přímo vstupuje, představuje se a připomíná nám, že „pravidlo číslo jedna každého spisovatele zní, že vypravěč ve srovnání s posluchačem stojí za psí štěk“) se seznamujeme s Geraldem Natelym, začínajícím spisovatelem, který píše povídku o své obrovitánské sedmdesátileté bytné paní Leightonové. Když se bytná začne vysmívat jeho rukopisu, Gerald přinese modrý kompresor…
Jak vznikla:
Mám velice rád ironičnost příběhů od EC Comics. Vzpomínám si na historku o tlouštíkovi, který měl za manželku hubeňourku. Oba úkladně plánovali, že toho druhého zabijí. Tlouštík nakonec vsunul manželce do krku hadici od kompresoru a nafukoval ji jako vzducholoď, dokud se nerozletěla po okolí. Po vraždě vyšel do patra, kde na něj ona už dříve nastražila sejf. Bác! Sejf spadl a muže slisoval. Takže hubeňourka ztloustla a tlouštík se zploštil. Máme zde nádhernou ilustraci starozákonní teorie Oko za oko, zub za zub. Nebo, jak říkají Španělé, pomsta se nejlépe přijímá za studena.
(Stephen King ve stati „Romanopisec miluje své noční můry“ [Bare Bones] a v Danse macabre.)
Foto: Shane Leonard Více: stephenking.com