JACK KETCHUM e P.D. CACEKOVÁ

Síť

O povídce:
Jack: Tak co… případ zaměněné identity? Příklad, co se může dít, když to začne skřípat mezi přáteli, kteří si pouze dopisují? P. D.: Rozhodně případ zaměněné identity a k tomu bych ještě řekla, že něco jako nepříliš rafinovaný příběh s ponaučením. Žít zprostředkovaný život, toho druhu, který všichni vedeme na internetu, je mnohem snazší než žít život skutečný. Můžeme ze sebe udělat cokoliv, nebo kohokoliv, a kdo nás odhalí? Pokud svého partnera z emailů nebo chatů neznáme v reálu, nikdy si nemůžeme být jistí, s kým jsme vlastně ve spojení. Jack: Moment… Jsi si jistá, že jsi to ty? P. D.: Haha, vtipálku… samozřejmě že jsem to já. Ale ta otázka by spíš měla znít která ty to jsi?

Jak vznikla:
Jack: Jestli si dobře vzpomínám, Trish, byl to tvůj nápad, že? Na nějakém conu. Já měl být zvrhlík a ty ta holka, a měli jsme si každý svým vlastním hlasem emailovat, stupňovat vzájemné vzrušení, až… panejo… P. D.: Myslím, že máš pravdu. Mluvil jsi o nějakém novinovém článku, kde se psalo o jakémsi muži, který zahořel láskou k ženě, s níž se seznámil kdesi na internetu, a potom zjistil, že není vůbec taková jako „osoba“, za niž se vydávala… a od toho jsme se odpíchli. Vždycky jsem si myslela, že nejlepší horory jsou ty, kde se do extrému dovádí každodenní hrůzy. Jack: Jako ten taxikář, co mě dnes v noci vezl domů z Páté Avenue, proklínal auta s poznávacími značkami New Jersey a s úsměvem se mě ptal: „A co ten Donald Trump?“ P. D.: Jo, do extrému dovedená každodenní hrůza.

Foto: Steve Thornton (Ketchum), Jim Resse (Cacek) • Více: jackketchum.net