O povídce:
„Společník“ je jednou z celé řady povídek, které mi připadalo důležitější napsat než pochopit. Nejen pouze coby autorovi, nýbrž i jako čtenáři děl jiných spisovatelů se mi hádanky leckdy jeví uspokojivější než vysvětlení. Upřímně si myslím, že tato povídka může pojednávat o posmrtném životě, kam se možná ukryly naše dětské strachy, aby si na nás počkaly. Rozhodně je o představě, že v každém z nás je stále dítě, kterým jsme kdysi byli, nehledě na to, jak hodně se to snažíme skrývat.
Jak vznikla:
Tato povídka se skládala celá léta. 30. června 1969 jsem dostal nápad v souvislosti se zchátralým lunaparkem v New Brightonu, který leží naproti Liverpoolu hned za řekou Mersey, a udělal jsem si k němu několik poznámek. V této fázi je hlavní hrdinkou „mladá dívka, která má obecně hrůzu z lidí“. Lunapark je patrně stále částečně v provozu, „s bílými tvářemi jakoby z papírmaše v některých pokladnách“. O dva roky později jsem dostal pár nápadů ohledně strašidelného zámku v zábavním parku, ale ty jsem do této povídky nezapracoval – ve skutečnosti jsem je letos rozepsal do zcela nové povídky. Z 13. září 1973 mám u „Společníka“ celou stránku poznámek včetně jedné verze poslední věty a nápadů pro později nevyužité setkání s věštkyní. Čtrnáctého si poznamenávám většinu nápadů pro Stoneovu poslední jízdu a dalších několik dní sbírám další podklady, ale nezbývá mi než usoudit, že tou dobou jsem tuto povídku už psal. Je nepochybné, že jakmile Stone zamíří k opuštěnému lunaparku, dokončil jsem ji na jeden zátah.
Více: ramseycampbell.com