RICHARD CHIZMAR

Hřbitovní tanec

O povídce:
„Hřbitovní tanec“ byl jednou z prvních povídek, které jsem napsal, a zároveň to byla druhá povídka, kterou se mi podařilo prodat. Jenže časopis, který ji koupil, přestal existovat dřív, než ji stihl vydat. To samé se stalo u druhého časopisu. I u třetího. Začínal jsem se bát, že ta povídka je prokletá. Každý editor, který „Pohřební tanec“ přijal, se obšírně vyjadřoval k jejímu jedinečnému názvu. Vlastně mám neurčité podezření, že několik z nich se mi elegantně snažilo sdělit, že podle nich je ten název ve skutečnosti lepší než sama povídka. Při zpětném pohledu zjišťuju, že možná měli pravdu. Když přišla chvíle, abych vymyslel název pro časopis, který jsem zrovna začínal vydávat, na jejich nadšení jsem si vzpomněl a vybral jsem si právě „Pohřební tanec“ (Cemetery Dance). Navzdory několika zvláštním pohledům v mé bance a v našem místním kopírovacím centru jsem tohoto rozhodnutí nikdy nelitoval. Ta povídka sama o sobě není žádné veledílo. Jde o etudu náladotvorby a budování atmosféry – odtažitý pohled na sestup člověka do šílenství a posedlosti.

Jak vznikla:
„Když nám bylo devět deset roků, s kamarády jsme věřili, že se západem slunce a vycházejícími nočními stíny ožívá hřbitov. Tím nemyslím nějaké shnilé mrtvoly, ale hřbitov sám… že dýchá za mrtvé.“

Více: cemeterydance.com