O povídce:
Máme zde příběh nejmenovaného vypravěče, jenž se čtenáře pokouší přesvědčit o své příčetnosti, zatímco popisuje vraždu, kterou spáchal. Vraždu pečlivě promyslel, ale jeho vina nakonec vyjde najevo v podobě neustávajícího tlukotu – dost možná halucinačního – srdce zabitého starce.
Jak vznikla:
Edgar Allan Poe při vymýšlení děje své povídky vycházel ze dvou literárních zdrojů, které lze s jistotou určit, neboť existují důkazy, že mu přišly do ruky. Hlavní inspirací mu bylo líčení, jež podal jistý Daniel Webster v souvislosti s reálným zločinem spáchaným v Massachusetts, kdy si John Francis Knapp najal Richarda Crowninshielda jr. za účelem oloupení a zabití Josepha Whitea. Oba zločinci byli zatčeni; Crowninshield jr. poté spáchal sebevraždu, ale Knappa čekal soudní proces a byl odsouzen. Vedlejším zdrojem je „Přiznání nalezené ve vězení v době Karla II.“ z pera Charlese Dickense. V něm vrah líčí, jak ze zištných důvodů zabil svého malého synovce a poté si v přítomnosti dvou návštěvníků nad chlapcův tajný hrob postavil židli. Dickensův zločinec neměl svého synovce rád zčásti i proto, že se dítěti nedokázal podívat do očí.