KEVIN QUIGLEY

Vábení plamenů

O povídce:
Tuhle povídku jsem vypáčil z patologické hrůzy, kterou mám z můr. Pokud to jsem schopný posoudit, má fobie se zrodila ze souběhu několika událostí: povídky, kterou jsem ve dvanácti letech četl v jedné antologii pro mladé čtenáře a v níž se motýli mstí jednomu krutému lepidopterologovi; filmové verze Mlčení jehňátek, kde má jedna mrtvá žena v hrdle zasunutou kuklu můry; a reálné paniky, kterou za mého mládí v našem městě způsobila invaze bekyní velkohlavých. Jedna psycholožka mi kdysi navrhla, abych pro boj s můrami zkusil hlubinnou terapii, a přestal jsem za ní docházet.

Jak vznikla:
Zrovna jsem četl Bradburyho Tudy přijde něco zlého (myslím, že narážky na tenhle román jsou v mé povídce nad slunce jasnější) a tím nejděsivějším způsobem, jakého jsem byl schopen, jsem toužil zachytit onu pouťovou hrozbu. Čerpal jsem ze svého největšího strachu a povídku jsem začal psát uprostřed sněhové bouře, kdy jsem byl sám v práci a nic moc se nedělo. Napsal jsem ji za jediné odpoledne – což byl pro mě u povídek, které jsem kdy napsal, jasný rekord. V práci byla opravdu nuda a díky psaní jsem na chvíli unikl z tenat otročiny. Přiznám se však, že některé scény útočících můr jsem psal s přivřenýma očima, protože jsem nedokázal uvěřit, co píšu. Opravdu se mi stává jen málokdy, abych při psaní vyděsil i sám sebe.

Více: charnelhouse.tripod.com